Nový život pro barokní sochy díky daru

Dne 22. dubna 2026 byla na státním zámku Ploskovice podepsána darovací smlouva, díky které bude možné zahájit odborné restaurování tří významných barokních soch představujících živly Oheň, Vodu a Zemi.

Restaurování umožnil sponzorský dar pana Ing. Oldřicha Žáčka.

Slavnostního podpisu se zúčastnili zástupci Národního památkového ústavu – náměstek pro správu památkových objektů Ing. Oldřich Pešek, ředitel Územní památkové správy v Ústí nad Labem PhDr. Petr Hrubý a kastelán státního zámku Ploskovice Mgr. Ondřej Píš.

Soubor osmi plastik představujících čtyři roční období (Jaro, Léto, Podzim, Zima) a čtyři zemské živly (Oheň, Voda, Vítr, Země) zdobil od roku 1719 galerie kolem kupole zámku. Za autora děl je pokládán barokní mistr Ondřej Dubke, který působil jako dvorní sochař Anny Marie Františky, velkovévodkyně toskánské a zakladatelky ploskovického zámku. V minulosti byla díla připisována také Janu Purschovi či Janu Dlouhému.

Na počátku 60. let 20. století však musely být kvůli svému špatnému technickému stavu sejmuty a nahrazeny kopiemi. Originály byly následně umístěny do klimaticky stabilního prostředí zámeckého vestibulu, kde jsou součástí prohlídkové trasy dodnes. Díky finanční podpoře se restaurování nyní dočkají právě tři z nich: Oheň, Voda a Země.

Socha Země zobrazuje postavu muže v lehkém rouchu s věncem květin na hlavě. V pravé ruce drží rýč opřený o globus a v levé přidržuje roh hojnosti. Alegorie Vody představuje spoře oděnou ženskou postavu s vědrem vody, stojící pravou nohou na velké rybě. Oheň je ztvárněn jako postava nahé dívky částečně zahalené pláštěm, obklopené plameny, se zapálenou pochodní v pravé ruce.

Každá ze soch měří přibližně 195 centimetrů a váží okolo 500 kilogramů. Jejich současný stav však vyžaduje rozsáhlý odborný zásah. Restaurátorský průzkum odhalil na sochách silné vrstvy nečistot, zbytky nevhodných historických úprav, četné trhliny a značnou abrazi kamene.

Odborné restaurování proběhne v dílnách Akademie výtvarných umění v Praze. Cílem je nejen stabilizace technického stavu soch, ale také citlivé navrácení jejich umělecké hodnoty a zachování tohoto mimořádného souboru pro budoucí generace.

Dar pana Oldřicha Žáčka představuje významný příspěvek k ochraně kulturního dědictví a zároveň připomíná, jak důležitou roli hraje podpora veřejnosti při péči o historické památky.