Dnešní podoba parku pochází z let 1850–1853, kdy došlo k úpravě zámku ve stylu druhého rokoka. Novou úpravu vedl podle architekta Jana Bělského dvorní zahradník Fr. Fritsch, který mimo jiné proslul již kolem roku 1840 nebývalou a účinnou péčí o ovocnářství, zakládal vzorné školky a ploskovické okolí přímo zaplavil novými alejemi a sady ovocných stromů.

Přísná osová symetrie, obdélný tvar, sklon pozemku tak, aby jeho plocha zachycovala co nejvíce slunečních paprsků, naprostá uzavřenost dispozice, která nemá zdůrazněný vjezd ani „čestný dvůr“, to jsou základní motivy středoevropské zahradní architektury.

Terén zahrady vykazuje čtyři terasové stupně. Druhý stupeň od severu, který je zároveň nejvyšší a hlavní terasou, působí jako přirozený útvar. Ve skutečnosti jde o zděnou stavbu, do které jsou pojaty přízemní grotty pod zámkem a vinné sklepy v částech pod arkádou. Zámek s přilehlými arkádami pak rozděluje zahradu
na horní a dolní. Obou částem vévodí uprostřed širokých hlavních cest dvě elipsovité kašny s figurálními vodotrysky. Cennými jsou i pískovcové zahradní doplňky rozmístěné po celé ploše zámeckého parku, dále pak litinové fontánky v terase pod zámkem, a za připomenutí stojí i kuželník u západní ohradní zdi parku.

Z porostů připomeňme alespoň Zerav východní (Thuja orientalis), skupinu vzrostlých Paulownií plstnatých (Paulownia tomentosa), Kaštanovník jedlý (Castanea sativa) a další.