Vstupenky je možné zakoupit na místě.

Rezervaci je možné provést na tel: 416 749 092 nebo e-mailu: ploskovice@npu.cz

 

SLAVNÉ VIOLONCELLOVÉ VARIACE
Tři století variací pro violoncello a klavír

Jan Škrdlík – violoncello
Petra Besa – klavír

PROGRAM:

L. VAN BEETHOVEN (1770–1827)
12 variací na téma z Händelova Judy Makabejského, WoO 45

L. VAN BEETHOVEN (1770–1827)
12 variací na téma z Mozartovy opery Kouzelná flétna, op. 66

L. VAN BEETHOVEN (1770–1827)
7 variací na téma z Mozartovy opery Kouzelná flétna, WoO 46

---přestávka---

JAN VÁCLAV VOŘÍŠEK (1791–1825)
Variace pro violoncello a klavír, op. 9
     Introduzione. Larghetto • Thema con variazioni • Finale. Allegro con brio

FELIX MENDELSSOHN-BARTHOLDY (1809–1847)
Koncertantní variace pro violoncello a klavír, op. 17, MWV Q19

BOHUSLAV MARTINŮ (1890–1959)
Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír, H. 378

 

PODROBNĚ O PROGRAMU:

Dnešní koncert mapuje vývoj oblíbené hudební formy, variací, tak jak se proměňovaly a vyvíjely v průběhu 18., 19. a 20. století. Nejen vzhledem k blížícímu se významnému výročí L. van Beethovena zařadili umělci na začátek hned tři kompozice vídeňského velikána: 12 variací na téma z Händelova Judy Makabejského, 12 variací na téma z Mozartovy opery Kouzelná flétna, op. 66 a 7 variací, WoO 46 na téma z téže opery. První dvě z nich byly napsány během návštěvy mladého Beethovena v Berlíně v roce 1796 u královského dvora. Tam se neprezentoval pouze jako skladatel, který nedávno dokončil svá studia u J. Haydna a J. G. Albrechtsbergera ve Vídni, ale poprvé veřejně debutoval také jako klavírista. Doplnění hlasu violoncella k jinak velmi sólistickému partu klavíru Variací a také výběr tématu první z nich nebyl náhodný. Byly psány pro krále Friedricha Wilhelma II., který byl amatérským violoncellistou a zbožňoval Händelovu hudbu. Třetí Variace vznikla až o pět let později. Autor si ale i zde opět zvolil téma z Kouzelné flétny. Se svou bujnou fantazií ztvárnil v díle okouzlující rozmanitost nálad jako hravost, něhu, přemítavost, oduševnělost, rozhodnost, bujnost a vytvořil na půdorysu přímočaré, ale ne o to méně rozmanité struktury dílo velké působivosti.

Jan Václav Voříšek byl velikým obdivovatelem Beethovena, se kterým se osobně setkal ve Vídni. On sám už ale tvořil raně romanticky, což jasně prokazují jeho Variace pro violoncello a klavír, op. 9. Tato skladba, jejíž bohatá melodická invence našla pokračování v díle Franze Schuberta, bývá možná neprávem opomíjena a je určitě správné, že do programu byla zahrnuta.

Koncertantní variace pro violoncello a klavír Felixe Mendelssohna-Bartholdyho z roku 1829 jsou jedinou skladbou, kterou autor věnoval některému svému příbuznému. V tomto konkrétním případě se jednalo o jeho sedmnáctiletého bratra Paula, který (přestože byl výborným violoncellistou) zůstal amatérem, protože musel převzít rodinnou firmu coby bankéř po smrti jejich otce Abrahama. Základní motivické prvky Variací se neustále proměňují; oba hlasy se střídají v sólech a doprovodech, náznaky vícehlasu odkazují k Bachovi. Finální variace pak je završena virtuózními běhy v obou nástrojích.

Osoba Bohuslava Martinů tvoří i netvoří k dílům pozdního klasicismu a raného romantismu, které do této chvíle zazněly, jakýsi protipól. Jeho dílo jako celek totiž na jedné straně také obsahuje podobné prvky – je programově neoklasicistní, na straně druhé ale konkrétně Variace na slovenskou lidovou píseň míří ke trochu jinému vyjádření. Byly napsány v posledním roce života, když autor pobýval ve Švýcarsku. Námět z lidové písně „Kde bych já veděla“ a stesk po domově, kam se nemohl vrátit, to obojí společně způsobilo, že v této přitažlivé a vynalézavé skladbě převažují city ke vzdálené vlasti, vřelost a jednoznačnost prostého, ale silného sdělení.

O UMĚLCÍCH:

Jan Škrdlík – Violoncellista Jan Škrdlík pochází z hudební rodiny. Violoncellu se věnuje od dětství. Počet jeho koncertních vystoupení v 50ti státech na 4 kontinentech vyjadřuje dnes již čtyřciferné číslo. Jím interpretované skladby tvoří širokou škálu od vrcholných partů pro různá komorní seskupení, přes violoncellové recitály s klavírem i bez něj až po četné sólové účinkování s orchestrem. Často vystupuje na pódiích Kruhů přátel hudby. Studoval u Jana Hališky na ostravské konzervatoři, dále u Bedřicha Havlíka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, u Luise Clareta v Barceloně a pak soukromě u Daniela Veise v Praze. Obdržel Prémii Českého hudebního fondu za propagaci českých děl v zahraničí a jiná ocenění. Byl členem Wallingerova kvarteta mezi lety 1991 až 2016. V letech 1997 až 2009 vyučoval na brněnské konzervatoři.

Umělecký záběr Jana Škrdlíka sahá od autentických dobových stylů až po tradiční českou romantickou a neoromantickou expresivní školu. Kritiky z Česka i ze světa se shodují na charakteru jeho hry: Vyznačuje se „...zřetelným a jistým vedení tónů i v těch nejzáludnějších partiích kompozice, vyniká zvukovou malebností a tónovou plasticitou, ušlechtilým tónem a kvalitní technickou připraveností...“ Pestrost a hloubku Škrdlíkova interpretačního umění dokreslují i jeho mimohudební aktivity: Je autorem několika básnických sbírek a tvůrcem uměleckého stylu zvaného nový suprarealismus. V letech 2020 a 2021 se k němu přihlásilo 17 umělců z 5 států světa vytvořením společného Manifestu ve formě filmové multikulturální performance. V rámci ní Jan Škrdlík interpretoval 6 sólových skladeb různých tvůrců zahrnutých do filmu. Pro jejich poslech a další informace navštivte cello.cz/manifest.

Mezi violoncella, na která hrál, patří i nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842, který se v roce 2007 stal mediálně známým poté, co byl z umělcova ateliéru ukraden a na základě televizní reportáže po dvou dnech zlodějem vrácen. O rok později se tento příběh stal součástí poetického filmového snímku Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano dnes již zesnulého režiséra Milana Růžičky.

Pro detailnější popis Škrdlíkovy umělecké činnosti navštivte Jan Škrdlík – violoncello (podrobné informace).

------------

Petra Besa – Petra Besa se věnuje hře na klavír již od útlého dětství. Po studiu brněnské konzervatoře ve třídě Martina Bialase pokračovala na Janáčkově akademii múzických umění u Jiřího Skovajsy. Svá studia završila na švýcarské Hochschule für Musik und Theater v Bernu, ve třídě Bruna Canina, kde získala prestižní Solistendiplom a titul „Diplomierte Musikerin MH“. Hudební impulzy obohatila účasti na mistrovských kurzech vedených Rudolfem Buchbinderem, Eugenem Indjicem a dalšími.

Na svém kontě má řadu cen: Je čtyřnásobnou laureátkou mezinárodní soutěže „Virtuosi per musica di pianoforte“, nositelkou ceny Českého rozhlasu, Janáčkovy nadace aj.

Má za sebou řadu vystoupení na festivalech Concentus Moraviae, Hudební léto Hluboká nad Vltavou, Janáčkovy Hukvaldy, la Schubertiade, Moravský podzim, Murten Classics, Olten Classique a Via Francigena. Několikrát spolupracovala se Státní filharmonii Brno a dirigenty Casparem Richterem a Petrem Altrichtrem. Vedle klasického koncertního repertoáru se Petra Besa intenzivně věnuje komorní hře a korepetici. Spolupracovala s umělci jako Bohuslav Matoušek, Igor Karsko a Jiří Pospíchal (housle), Alexander Besa (viola), Jan Škrdlík a Vojtěch Novák (violoncello), se členy Cameraty Bern, soubory Ensemble Kaleidoscope, Merel Quartet a Wallingerovo Kvarteto.

V současné době žije v Lucernu a působí na Hudebni Akademii v Basileji.

DUO ŠKRDLÍK–BESA

Jan Škrdlík – violoncello
Petra Besa – klavír

Bylo to na konci devadesátých let minulého století, kdy violoncellista Jan Škrdlík jednoho dne šťastnou shodou okolností zaslechl hru klavíristky Petry Besa v sále brněnské konzervatoře a hned po zaznění prvních tónů pojal úmysl navázat s ní uměleckou spolupráci. To se poprvé podařilo v květnu roku 1999 v rámci koncertu na slovenském festivalu Topoľčianska hudobná jar a společné koncertování od té doby pokračuje až dodnes.

Příběh souboru Škrdlík-Besa je možno mapovat prostřednictvím historie samotných koncertů, nahrávací činnosti nebo třeba článků v odborném tisku. Ve všech třech oblastech za sebou oba zanechali širokou stopu. Vzhledem k tomu, že Petra Besa po několika letech jejich spolupráce přesídlila z Česka do Švýcarska, umělecká dvojice byla nucena přizpůsobit tomu i svou činnost. Začali se například více zaměřovat na důležitější a s předstihem naplánovaná turné, často v zahraničí, kde se oba setkávali přímo na místě. V roce 2008 navštívil koncert dua anglický manažer a vydavatel Richard Wilson, který od té doby pravidelně zastupuje oba umělce ve Velké Británii.

Nejenom koncertní, ale i nahrávací činnost svědčí o neobyčejně košatém repertoáru souboru. První společnou nahrávkou byly Dances for Cello and Piano newyorského skladatele Haydena Wayneho v roce 2004 (New Millennium). Následovalo CD Beethoven–Debussy–Franck (Art Petra Production, 2006); Beethoven–Debussy–Franck–Saint-Saëns–Martinů (Richard Wilson Production, 2016); Dvořák–Janáček–Martinů (Richard Wilson Production, 2017) a konečně jako poslední vzniklo album kompletních osmi Beethovenových skladeb pro violoncello a klavír na třech nosičích z produkce gramofonové společnosti Silver Swan Record, 2023.

Kritika si od počátků všímala jednak kvality obou jednotlivých hráčů („Škrdlík se v okamžiku stává živoucím centrem jedinečného světa hudby / Besa proměňuje prostý klavír v opravdu grandiózní záležitost“, Der neue Tag, 2006), ale ne méně také jejich pozoruhodné synergie. (Je zajímavé, že už jejich první kritiky zmiňovaly pojetí Beethovena: „Škrdlík a Besa interpretovali Beethovenovu sonátu plným, výrazným tónem navozujícím dojem symfonického zvuku“, tentýž článek v Der neue Tag, 2006). Martin Flašar v Opus musicum, I/2007 napsal: „Souhra obou umělců je příkladná dávkou elegance, jakou můžeme očekávat od Středoevropanů vychovaných v německé tradici.“ K tématu synergie se potom vrací Luboš Stehlík: „Krásným tónem disponující cellista a citlivě kooperující pianistka dostali z této hudby maximum,“ (Harmonie, 11/2006) a Jan Trojan: „Petra Besa byla ideální sólistovou partnerkou,“ (Právo, 2006). S anglickou stručností možná vyjádřil stejnou skutečnost ještě přesněji Peter Williams v Hereford Times, 2016: „Jejich rozdílné osobnosti se spojily v jednu.“ Zakončíme citací ze stejného článku: „Byla to radost a privilegium slyšet znovu toto duo, jejímž jediným cílem je vyjevit hudbu a sdílet ji s námi, šťastným publikem.“